Slovník pojmů

Ruční rámová pila na železo

Pila je nástroj stroj určený k oddělování předmětů ze dřeva, kovu nebo ostatních materiálů. Základní částí je většinou pohyblivý ozubený pilový list. Jeho ozubení narušují při pohybu řezaný materiál. Každý pilový list musí mít zuby střídavě vychýlené vpravo a vlevo tak, aby pila mohla z řezu odebírat třísku. Jedná se i o pilový rozvod zubů (často nesprávně nazývaný slangovým slovem šraňk). Přímočará pila, u níž je rovný list nahrazen rotujícím kotoučem, se nazývá cirkulárka neboli okružní pila. Pila může být i pásová nebo řetězová. Ruční řetězová pila poháněná motorem se obvykle nazývá motorová pila. Pohon řetězu je zde prováděn buďto malým spalovacím motorem nebo běžným elektromotorem. Motorové pily poháněné spalovacím motorem se v praxi často používají při těžbě dřeva respektive v moderním dřevorubectví.

Jako pila jsou označovány i celé výrobní provozy pro zpracování dřeva, jejichž nejdůležitějším strojním vybavením jsou zejména strojní pily. V minulosti bývaly tyto strojní pily velmi často poháněny vodními koly. Název pila pak někdy přešel i do místního názvosloví respektive do místních pojmenování. Např. je známá šumavská Čeňkova pila na řece Vydře. Strojní pily určené k řezání kovů patří do početně poměrně rozsáhlé skupiny obráběcích strojů.

 

Strojní pily

• Rámová pila
• Pásová pila
• Přímočará pila - kmitací pila
• Okružní pila - cirkulárka
• Katr
• Řetězová neboli motorová pila
• Pokosová pila

 

Ruční pily

• Čepovka
• Děrovka
• Pokosová pila
• Lupénková pila
• Zlodějka
• Rámová pila
• Truhlářská pila
• Lupénková pila
• Pilka na železo
• Zahradnická pila

 

Hoblík

Je to nástroj pro zpracování dřeva sloužící k vytvoření hladkých, rovinných nebo pravidelně zakřivených ploch a k vyhoblování rozmanitých okras. Hlavní části jsou lůžko či hoblíkové tělo a želízko. Tělo má tvar převážně hranolovitý a je vyrobeno z habrového dřeva, někdy z kovu. Je v něm upravený klínovitý otvor k uložení želízka pro vycházení hoblin. Spodní strana těla, která vede při práci želízko a omezuje zároveň hloubku vnikání do dřeva. Želízko je ocelové nebo svářené z ocelového a železného plátu. Přibrušuje se jednostranně v úhlu 30 až 35° a staví se k tělu obyčejně v úhlu 45° a pro zvláště tvrdá dřeva v úhlu 60 až 90°. V tělu se želízko upevňuje z pravidla klínem, který se vžene shora. Dle účelu práce je želízko i tělo velmi rozmanitě upraveno a tak vzniká veliká řada typů hoblíků. Hoblíky truhlářské jsou rychlé pro hrubé srovnání ploch. Docílí se jimi odebírání úzkých, silných třísek. K tomu slouží uběrák, který má želízko vždy jednoduché, 24 až 36mm široké s obloukovým břitem a rovný asi 260mm dlouhý tzv. plaz. K jemnějšímu srovnání ploch se užívá tzv. hladiče. Želízko je širší než želízko uběráku a vyčnívá jen nepatrně z plazu, který je rovinný a až 300mm dlouhý. Břit želízka je přímý se zaokrouhlenými rohy. Vyhlazení ploch se děje pomocí tzv. klopníku. To je hoblík se dvěma želízky. Na spodním, vlastním želízku se nalézá uložená klopka tak, aby břit želízka přečníval jen as 1mm přes hranu klopky. Břit třísku odřízne a klopka ji hned ohne a odklopí. Tím se docílí při malém úhlu řezu velký úhel odklopu. Klopku lze po želízku posunovat šroubem s uloženým ve výřezu želízka. Matice tohoto šroubu a vodítko jsou ke klopce přinýtovány a ve výřezu želízka vedeny. K přesnému vyřízení rovinných ploch slouží tzv. macek. Je to hoblík s tělem 600 až 700mm dlouhý a se širokým přímobřitým jednoduchým želízkem nebo se klopkou. 

» Více

 

Dláto

Je to nástroj, který slouží k ručnímu opracování různých materiálů, jako je dřevo nebo kámen. Existují i speciální dláta pro různé výtvarné činnosti, jako jsou dřevoryt, linoryt neboli rydla. Dláto se skládá se z ocelového profilu zakončeného ostřím a dřevěné nebo plastové rukojeti. Klasická dláta jsou vybavena dřevěnou rukojetí, zpevněnou ocelovým kroužkem. Tato dláta se používají tak, že jsou na ně vedeny údery kladivem nebo dřevěnou paličkou, která jim uděluje potřebnou hybnost. Dláta se vyrábějí v různých tvarech a velikostech. Truhlář nebo řezbář pomocí nich tvaruje požadované detaily dřevěných dílů.

Každá historická činnost, jejímž objektem bylo opracování dřeva měla svá speciální dláta. Například bednáři, šindeláři nebo sekerníci. Zajímavý tvar má speciální dláto určené pro výrobu dřevěných necek. To vypadá spíše jako sekera, která má ale topůrko uchyceno kolmo k rukojeti a je zakulaceno, pro vysekávání dutého, zaobleného vnitřního povrchu necek z kmene stromu.

 

Hřebík

Je to hůlkovitý, na konci zašpičatělý předmět, většinou opatřený hlavou, která slouží ke spojení dvou nebo více dílů. Hřebíku, jakožto spojovacího prostředku bylo užíváno již starými kulturami, zejména Egypťany, Reky a Římany. Byl zhotoven ze železa, mědi nebo bronzu, litím nebo kováním. Nálezy v Hallstattu, v hrobech hunských a pozdějších jehlových stavbách dokazují rovněž hojné užívání hřebíků za tehdejších dob. Ve středověku vznikl zvláštní řemeslný cech, jenž se zabýval právě výrobou hřebíků, jež byla tehdy ovšem ruční. Teprve na počátku našeho století vznikla strojní výroba hřebíků, při níž byly stroje rozpohybovány ručně. Roku 1790 Clifford zkonstruoval stroj, složený ze 2 válců opatřených rýhami, do nichž se vedlo železo za červena a obdrželo zde náležitou formu. Roku 1841 Ryder zavedl výrobu hřebíků pomocí zápustek, jež do zvláštních strojů byly upevněny a jimi pohybovány. Důležitější bylo zavedení výroby tzv. stříhaných hřebíků, kde byly plechy vyváleny předem v příhodný tvar a pak se za studena rozstříhaly. Rovněž velkého rozšíření doznala výroba drátěných hřebíků. Hlavním střediskem byla Paříž. Teprve roku 1840 byl zaveden v Německu první stroj na hřebíky, jenž byl patentován v roce 1811. Konstruoval ho jistý pan White. Skutečně praktickým byl však stroj pana Philippe v Paříži r.1832 a Werderův v Norimberce r. 1846. Podle způsobu výroby se dělí hřebíky na: 1. ručně vykované: 2. strojem stříhané nebo ražené; 3. úplně nebo částečně lité a za 4. drátěné, tzv. drátěnky. Další rozdíly spočívají v druhu zpracovaného kovu, ve velikosti a tvaru hřebíků, jenž se řídí účelem upotřebení. Kovy, z nichž se hřebíky vyrábí, jsou prutové železo, měď a zinek.

» Více

 

Kladivo

Je to nástroj, který svoji živou sílu, pohybem nabytou, rázem přeměňuje v mechanickou práci. Dělí se na dvě skupiny, ruční a strojní. Ruční kladiva se skládají ze dvou částí. Z vlastního kladiva či hlavy a násady, topůrka. Hlava má plosku čili čelo a nos, šikmo sříznutý konec kladiva, jehož šířka je proti délce malá. Ploska bývá buď plochá nebo zakulacená. Jsou kladiva s dvěma ploskami nebo s dvěma nosy. Nos má svůj větší rozměr rovnoběžný (obyčejné kladivo) nebo kolmo k násadě (příčné kladivo). Hlava má ve svém těžišti otvor, kterým se prostrčí násada a klínem upevní. Kladiva jsou obyčejně železná. Malá kladiva jsou ocelová a jen ve zvláštních případech ze dřeva habrového, bukového, javorového, dřínového, též z rohu. Pro zpracování jemných, zdobených předmětů z měkkých kovů (mědi, tombaku, zlata, stříbra atd.). Železná kladiva svými rázy zhušťují kov a zmenšují jeho měkkost a tažnost dost značně. Dřevěná kladiva v nepatrné míře. Jsou-li kladiva ze železa, jsou ploská a nos mají z houževnaté oceli, aby se při rázech nerozbily. Násady jsou z tvrdého tuhého dřeva (habrové, hlohové nebo jasanového).

» Více

 

Brousící stroje

Brousicí stroje jsou tzv. obráběcí stroje. Jejich nástrojem je brusný kotouč, který se při práci otáčí a odebírá z obráběného materiálu - kovu, dřeva, kamene, rohu atd. jemné třísky ostrými hranami zrnek brousící hmoty, z níž se brus skládá. Dříve užívané pískovcové brusy dnes nevyhovují potřebám přesné výroby pro svou nestejnou tvrdost. Nejstarší brousicí stroje jsou na ostření břitů nástrojů, zejména soustružnických nožů. Teprve kolem r. 1875 se objevují v Americe. Brousicí stroje na obrábění předmětů, na broušení rovných ploch, jež se časem neobyčejně zdokonalily a převzaly nejen různé práce, které se dříve konaly ručně, pilníkem nebo sekáčem, nýbrž i práce konané dosud jinými obráběcími stroji např. soustruhy. Význam brousicích strojů spočívá hlavně v tom, že je možno jimi obrábět tvrdé kalené ocelové předměty a jiné tvrdé hmoty, které jinými nástroji nelze obrábět. A to s přesností na jiných strojích nedosažitelnou a ještě v kratším čase. Tato okolnost spolu s přesným měřením umožnila teprve vyměnitelnost jednotlivých strojních dílů, jak to vyžaduje modifikovaná organisovaná sériová výroba.

 

[Zdroj: Wikipedia]